Soutěžní příspěvek (18) – UNET Blogger 2016

0
3155
Soutěž UNET

INTERNET A VYKUKOVÉ A VYČURÁNCI

Jsem už letitý, dá se říci předfunusový, starobní důchodce. V době mého mládí jsem se zajímal o vše možné od sportu, přes sběratelství až po tajemno. Taky jsem se mohl téměř se stoprocentní jistotou spolehnout na to, že když se s někým na něčem domluvím, mohu si být jistý, že to skončí podle dohody.

Od dob mého mládí se svět ale výrazně změnil. Objevily se nové technické vymoženosti a změnila se i povaha lidí. Ta – bohužel – k horšímu.
Počítače byly tenkrát ještě v plenkách (a to pouze na západ od našich hranic) a internetová dálnice měla sotva položeny základní stavební kameny. Když jsem odešel do penze, začal jsem se tedy o nové technické vymoženosti zajímat.

Výhodu počítačů jsem nejprve vyzkoušel na svých vnoučatech, a když jsem zjistil, že to byla dobrá investice do jejich života, pořídil jsem si počítač i sám. A s ním samozřejmě i připojení k internetu. Dříve jsem utrácel nemalé peníze za porto na různou četnou korespondenci a dospěl jsem k přesvědčení, že internet mne nemalé části nákladů za poštovné zbaví.

Později jsem zkoumal, k čemu by mi mohl být internet ještě užitečný. Dnes už mi s tímto problémem radí spíše vnoučata, která jsou v znalosti počítačové techniky na míle přede mnou. A varují mne před různými šejdíři a podvodníky. Zřejmě ale ne dosti účinně.

Protože jsem během svého života nashromáždil hromadu věcí, které už nikdy nevyužiji a vyhodit je do sběrného dvora mi je přece jen líto, uvítal jsem radu vnoučat, abych nepotřebné věci nabídl potenciálním zájemcům na internetu. Že to není cenově nijak náročné a že si tak mohu přilepšit ke svému podprůměrnému důchodu, pokud se mi podaří něco zpeněžit.

Vybral jsem si server Aukro, ale jsem špatný obchodník a na svém obchodování jsem rozhodně nijak nezbohatl. Spíše jsem se setkal s lidmi, kteří se mne snažili co nejvíce obrat než jsem přišel na to, že bych si měl nechat věci platit předem na svůj osobní účet. Při platbě při předání věci jsem sice platil poplatek z prodeje podle vydražené ceny, ale kupujíccí mne většinou umluvili na cenu nižší a bylo s podivem, že to byli ve skutečnosti mladí lidé s nablýskanými auty a argumentovali svou chudobou a já jsem neměl to srdce, abych jim řekl, že když to za dohodnutou cenu nechtějí, tak ať se vrátí bez nákupu. To jsem měl udělat, když jeden kupující chtěl sadu starých kufrů a pak začal smlouvat a za historické kurfry mi dal jen padesátikorunu. Když jsem viděl, že pro obchodování nemám ty správné vlohy, obchodovat na Aukru jsem přestal.

Využíval jsem inzertních serverů, kde jsem věci nabízel za stanovenou cenu, ale po prodeji auta Škoda 100 za kupujícím usmlouvaných 700 korun, prodal jsem garáž a peníze rozdělil vnoučatům. Auto mělo najeto poctivých 63 526 kilometrů, bylo garážované a v zimě neježděné. Mladý kluk mi říkal, že studuje, má strašně málo peněz a o Škodovku strašně stojí a mě se jej  zželelo. Slíbil mi, že až dá auto dohromady jako veterána, pošle mi aspoň jeho fotografii. Místo toho si zrušil svůj mail a já byl zklamaný, kam ten svět spěje.

Přesto jsem se vrátil k obchodování na Aukru, protože jsem měl plný sklep věcí, které už nevyužiji a někdo by z nich mohl ještě mít potěšení. Při prodeji zbytků drobných dílů po zmíněné Škodovce jsem do sklepa pustil zájemce, kterému se asi zdálo požadovaných 500 korun příliš mnoho a tak si v nestřeženém okamžiku, kdy odpoutal mou pozornost, odnesl nabízené věci rychle do auta a přibalil si k nim i starodávnou historickou mechanickou počítačku a u vystavených věcí rozložené nesetříděné časopisy Čtyřlístek a Ohníček. To jsem zjistil až později a snažil jsem se ho přimět k vrácení počítačky a časopisů, jenže se mi pouze vysmál a navíc vyhrožoval policií za obtěžování. Věci na auto mi přivezl za dveře mého bytu, aniž by se se mnou setkal. Když jsem mu chtěl vrátit pětistovku, zjistil jsem, že také zrušil svůj původní mail a že je nedostižný. Poslal jsem tedy okamžitě 500 korun jako příspěvek pro společnost Lékaři bez hranic, protože jsem od takového člověka nic nechtěl. Sdělil jsem mu to přes mail nějaké jeho přítelkyně, která se vložila posměšně do našeho konfliktu přes mou další nabídku bezplatného darování autověcí, které mi tímto ve sklepě překážejí.

Zkoušel jsem opět obchodovat na Aukru a protože jsem uváděl ceny, které podle mne odpovídají skutečné hodnotě věcí, pouze mne obtěžují potenciální kupující s žádostí o snímek a když jim ho pošlu, tak se převážně ani neobtěžují sdělit mi, zda o věc mají nadále zájem či nikoliv.

Závěrem tedy mohu říci, že teď už bych si žádného kupujícího do sklepa nebo bytu nepustil, abych se vyvaroval nějakého dalšího nemilého překvapení. Zdálo by se tedy, že internet by mohl být zdrojem nepříjemností pro toho, kdo ho využívá, ale já se domnívám, že to není internet, kdo lidem škodí, ale že jsou to především lidé, kteří se nestydí jednat nepoctivě a vůbec jim nevadí, když někoho záměrně okradou. Myslím si, že mnozí jsou na to spíše pyšní, ale já nehodlám být nadále jejich obětí.

Věřím však, že je takových lidí menšina, ale jsou dobře vidět. Já jen lituji své dědice, co si počnou s mými léta nashomážděnými věcmi. Třeba se mezi dědici najde nějaký schopější obchodník než jsem po celý život já.

Autor: Milan B., 76 let, Česká Třebová

Zadání soutěže ZDE
Ostatní příspěvky ZDE

Jak se Vám líbí soutěž UNET Blogger 2016?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...
3.67/5 (3)

Ohodnoťte to počtem bodů (nejlepší=5)

BEZ KOMENTÁŘE

PŘIDEJTE KOMENTÁŘ